Socha hrocha

Texty:

Pan Ben

Jednou potkal pan Ben pana Joe.
Pan Ben řekl dobrý den a pan Joe na shledanou.

Tak si spolu pěkně poklábosili, ani se moc nezdrželi.
Řekli si totiž dávno to, co dávno říct si chtěli,
byli to totiž starý kámoši.
Tak si spolu pěkně poklábosili. Nemyslete, že se nepohodli.
Byli to totiž starý kámoši, jó, starý dobrý kámoši.

Jednou potkal pan Ben paní Johnsonovou.
Zápolila s deštníkem a prodírala se tmou.

Ta se asi podiví, řekl si Ben, až pomůžu jí s deštníkem,
tak se vydal k ní a řekl jí dobrý den, vlastně večer,
to máme dnes ale krásný večer.

A paní Johnsonová vyjekla „COŽE?“ a odskákala přes kaluže.
Hmmm, řekl si Ben, … možná to ani nebyla ona.

Vrána, havran a krkavec

Vrána a havran a krkavec
sedali tu spolu, jasná věc, ohoho
vrána a havran a krkavec
jenomže potom
spadla klec

Jak už to na tom světě dopadá, to každej ví, to každej zná
Jak už to na tom světě vypadá, když ho drží mříž železná

Vrána a havran a krkavec
sedali tu spolu, jasná věc, ohoho
vrána a havran a krkavec
jenomže potom
spadla klec

Teď už sedá krkavec se samicí krkavicí
a vrána s vraníkem a horník s dolníkem
jen havran dřepí dál sám na zadnici ve vrátnici
musí se zdravit s kdejakým Pepíkem a s každým Toníkem

Vrána a havran a krkavec
sedali tu spolu, jasná věc, ohoho
vrána a havran a krkavec
jenomže potom ...

Hněv amazonek

Zas padá déšť
(koukám, jak se snáší k zemi)
A s deštěm též
(tohle ale nezdá se mi)
teď všechny tvoje věci z okna na zem dopadaj.
Ahá – HA!
Tak si se mnou nikdy víc nehraj!

Tady máš kravatu
pocítíš odplatu
vítr jí unáší ulicí.
Za ní kus kabátu
mam na to lopatu
teď v noci ať si radši pozor daj přihlížející.

Za každej poklesek
frisbee z tvejch gramodesek
prosviští teď noční oblohou.
Zbytečně tiskneš zvonek
vzplanul hněv amazonek
falešný sliby už ti pomoc nemohou

Dál padá déšť
u srdce už lehko je mi
na duši též
to srdce už nezláme mi
a ze všech věcí co mě k tomu zrovna napadaj
chci jen říct
nejlíp bude hledat jinej kraj

Poslední něžnej dotek
když ze společnejch fotek
nůžkama budu stříhat tvojí tvář
najdi si jinou ulici
nejlíp za státní hranicí
a pak zkus chodit někam kde mě nepotkáš

V ruce mám jehlu tenkou
hraju si s woodoo panenkou
se tvojí figurkou nebohou
vzplanul hněv amazonek
zastřihnu ti výhonek
falešný sliby už ti pomoc nemohou

Braková literatura

Vyrostla jsem na brakový literatuře
záhy jsem však zjistila, že může být hůře
tak krásně kreslenej byl Buffalo Bill
Pak když prvně zaslechla jsem rock'n'roll
zavrhla jsem písně který byly v moll
trochu jsem se začala bát, co má se dál stát

Budu i zítra čím jsem dnes?
Nebo začnu poslouchat jazz?

Koukám kolem na všechnu tu techniku
svět funguje stejně už jen ze zvyku
tak než nastane konec aspoň poslechnu si muziku

Každá rada je marná,
má mysl je tak tvárná,
tak než se v bláto promění
raděj vystavím jí umění
Každá rada je marná,
je to na nápady továrna,
člověk za některý stydí se a
jak to skončí neví se

Možná budu makat někde v krámě s masem
po večerech tajně vzdychat nad Picassem
střechu z plechu mi sežere rez a hrát bude jazz

Stín

Uprostřed planoucího léta
uprostřed slunce a radostí
i když slunce svítí
i když se vlny třpytí
na duši mám pořád nějakej stín

Tak zahraj Jardo né
nalej šardoné
zapěj nějakej hit

Tak prosím tebe, třeba snes modrý z nebe
něco po čem budu chvíli v duši mít klid
něco po čem budu chvíli mít klid

Z popela planejch ideálů
ze sutí sladkejch iluzí
Uhnětu hmotu
pevnější než skálu
ta kažkou lásku zarazí
Uhnětu hmotu
udělám z ní botu
ta kažkou lásku zarazí

Zpátky doma

Strmým svahem severním kráčí než se rozední,
za oknem naň zírá tvář.
Přemítá o záhadách v skrytých starých zahradách
ten podivínský samotář.
A teď zas šplhá cestou tady,
nad hlavou červených střech řady,
které pomalu zalévá ranního slunce zář.
Pod vrchem hory od vchodu zatuchlé nory
odvalí pak balvan poslední.
Porostl mechem, ale on nešetří dechem,
je to stovky let a moře dní.
Do srdcí vleje se mu radost sladká.
Je zase zpátky doma.
V podzemí.

Hvězda

Byla jedna hvězda, snad jen čekala až padne
ale stalo se to za dne, tak to nikdo neviděl
Všem pak vyprávěla oblohou jak proletěla,
potají snad chtěla, aby někdo záviděl
Její let zářící, který slunce chtělo skrýt
Požár bouřící, co bez povšimnutí ztich
Nádherný, let marný,
nádherný, let marný

U cesta ležela, časem chladná zkamenělá
na nebe hleděla, nebe plné jiných hvězd
padající mnohé z nich, nocí míhaly se tmavou
aniž někdo oči zdvih, aniž pohnul hlavou
Pro ten let zářící, každé jedné z nich
požár bouřící, co bez povšimnutí ztich
Nádherný, let marný,
nádherný, let marný

Štamgasti

Když na svět dolehne stáří a z mysli lidí všechen úžas vymizí,
učenost svlékne ze Země plášť krásy, šedou ponurost jen nabízí.
Nikdo se nechce ptát, čí je to vinou, dětinské naděje že navždy pominou,
že sníš a básníš jen o přízracích, s očima kalnýma, obrácenýma do hlavy.
Nikdo se nechce ptát čí je to vinou, dětinské naděje že navždy pominou,
že sníš a básníš jen o přízracích minulých.

Štamgasti loučej se s putykou povykem
noha nohu mine na cestě za břichem
oči jsou zkalený jako dno Vltavy
myšlenky spálený, kouří se od hlavy
jako od hlavně revolveru
tak to jde večer po večeru

Vzdal jsem se chlastu, kvůli svejm játrům
ropnýmu trastu a tvejm tyjátrům
že prej to dávno není nic pro mě
vzdal jsem se cigár, nejenom v domě
jenom ty prachy uškudlený
ty asi odvál někam vítr z hor

(první část inspirována fragmentem povídky Azathoth H.P.Lovecrafta)

Valerie

Valerie, valerie
všichni slušný lidi už spí
jenom ty se pořád touláš ulicí
Valerie, valerie
čekají je maléry
když tě potkaj zločinci či opilci
Tvoje oči nejsou all right
tvoje oči všechny zbouraj
že zůstanou akorát, jak solnej sloup stát

Zkoušíš zůstat vzhůru, zkoušíš zahnat noční můru od dveří.
Nejde to však lehce, vůbec se jí totiž nechce, moc ti nevěří.
Možná nejsi vrah, možnás viděla prve jen spoustu krve na stěnách.
Možná, že dole na koberci váleli se jen herci.
Tak proč máš střelnej prach na rukách?

Po městě chodí a neví, která bije
Valerie
Jak sám voják v poli, jako mlha večerní je
snad srdce kamenný v ní je
Její oči nejsou all right
její oči všechny zbouraj
že zůstanou akorát, jak solnej sloup stát

Večírky

Když jsem se vzbudil, sáhl jsem po láhvi vína,
nebyla tam láhev vína, ani ta blondýna,
řek jsem si, kam by si chodil, však ona přijde jiná,
pak jsem si uvědomil, že to byla jediná

Ve sklepě už neni ani jedna
A to jich byla včera plná bedna

To jsou ty večírky v bytech starejch mládenců
od piva kelímky, tácky od utopenců
na stole cigára co zapoměl tu unavenej host
jednoho rána, řeknu si už bylo toho dost,
ale dneska ještě ne, dneska ještě ne.

Snad jednou ráno řeknu zbav mě pokušení,
ale dneska ještě ne, dneska ještě ne.
Snad jednou ráno, kdy to nemám tušení,
ale dneska ještě ne, dneska to nebude.

Cukroví

Voda je studená a polévka je kalná
Srna je zmatená a hromada je valná
Žraloci hladoví a krokodýli žízní
Ve spíži spí cukroví, tak si trochu lízni
Jenom jednou

Voda je studená a polévka je horká
Srna je zmatená a ožil kožich z norka
Žraloci hladoví a krokodýly trýzní
Stejně už to dávno ví, tak si trochu lízni
Ještě jednou

Voda je studená a polévka je horká
Srna je střelená, rozborka a sborka
Žraloci odpluli a můžeš začít od nuly

Vezmi roha

Vezmi roha ještě neni pozdě
nebo budeš brzo utíkat
před vlkama bosej v temným hvozdě
budeš se bát a naříkat, že neměl sis jí brát

Zahni kramle ještě ti čas zbejvá
furt se z toho můžeš vyvlíknout
ta možnost, jo ta furt je tu, klid svuj můžeš mít
tak si dej cigaretu a nech tu tetu
za jejím štěstím jít

Procitáš

Tmavej mrak nad hlavou, hladina prudce se zvedá
Provazy dešťový couraj se ve vodách
valčík si zatančí ubohá rusalka bledá
Z vlasů jí smyje déšť hospodskej kouř a prach

Složils kosti znavený, koukáš jak zrychluje proud
Údolí se promění, možná brzy
*tak kliď se z cesty chceš li zestárnout*

Procitáš když se ti nad hlavou zavřela voda
myšlenky poslední svěřuješ bublinám
Proudy, ty odnesou každýho kdo se poddá
Těla pak vydají v zátokách bažinám

Odnesou tě proudy, ze tvý rodný hroudy
Vyklopí tě na břeh, mezi další joudy

V krajinách příštích, ve vodních tříštích, poklad té duhy patří ti
V dálkách kde voda, přes okraj padá, až zase slunce zasvítí

Odnesou tě proudy, ze tvý rodný hroudy
Vyklopí tě na břeh, mezi další...

*(citace Pink Floyd - Sheep)

Igor

Jednou Igor šel pro dřevo do lesa
(tak se povídá, že už nedýchá)
místo dřeva našel kus kosmickýho tělesa
(bylo jasný že už nelítá)
popad sekeru, sevřel zpocený dlaně
odplivl si s citem a pozvedl ji k ráně
..............
a pak vyšlehl záblesk!
vyšlehl záblesk!

Jako zlatej zub v jeho úsměvu
když se tak díval seshora na Něvu
vtažen paprskem do lítacího talíře
objevill v sobě náhle inspiraci malíře
po ráně sekerou ten krám prostě vznesl se
a zakroužil s ním nad městem a nad lesem
svět byl jak na dlani a hrál všema barvama
jenže ten talíř se náhle rozhod pro návrat

Jak tak seděl v kabině a koukal na ta tlačítka a blikátka
náhle jakoby mu něco řeklo co už musel vědět kdysi dávno
pocítil že jeho tělo bylo jenom jako prázdná skořápka
mezi všemi čísly
náhle v jeho mysli
vyšlehl záblesk

Dálnicí přes Texas

Dálnicí přes Texas
uháním jako ďas
dal jsem sbohem El Passu
dám sbohem i Texasu
než zlomí mi vaz

Já jsem ho nezabil
On už Bill mrtvej byl
Vykládat to policii
někde v cele shniji
nebo daj mi provaz

Opustil jsem svý starý známý
lásky a plány a majetek
nechal jsem doma všechny krámy
a nemam čas mít ani vztek

Uprchnu za hranice státu
tam čeká bezpečí
raděj budu žít v celibátu
tady mi vzduch nesvědčí

instrum.***

Neprchám do Mexika
čeká mě Česká Republika
na nejbližším letišti
ňákým érem odsvištím do Evropy

Vládne tam anarchie
vláda tam padá denně
proto se dobře daří místní měně

Dálnicí přes Texas
uháním jako ďas
dal jsem sbohem El Passu
dám sbohem i Texasu
než zlomí mi vaz

Dálnicí přes Texas...

Kufr

Co neuzvedneš to ti neupadne
tvůj těžkej kufr ten ti nikdo neukradne
tvůj kufr polepenej nálepkama
na něm se píše jeho historie sama

Když tě žena bije a když tě kousne pes
celou noc pak vyje do nebes
svůj těžkej kufr
ze země zvedni a jeď

Ukryješ do něj všechny svoje trable
a pak je sebou na jiný místo odneseš
to nedá se říct o žádným jiným zavazadle
svůj těžkej kufr ze země zvedni a běž

Co nezvedneš to ležet musíš nechat
Když nemáš kam jít, tak nemáš ani kam spěchat
Jenom falešný mince mají dva líce
a i když to víš, tak máš jich čím dál více
Tak když ti život pořád ukazuje ruby
a místo vína z láhve ti krev teče z huby
to pak svůj těžkej kufr
ze země zvedni a jeď

Bezejmenná proměnná

Dávno, už to znám
tak si všechno předem spočítám
Ale vůbec nečekám, že to vyjde, když tak jen se polekám
Příště, už budu chytřejší, nebudu dnešní a ani včerejší
Tak jako vždycky, tak jako všicky
Zase se spletu, už zase je tu
Už zas mi kříží plány, bezejmenná proměnná
bude dál, vždy o krok před námi
bezejmenná proměnná
Už zas mi kříží plány, bezejmenná proměnná
bude dál, vždy o krok před námi
bezejmenná proměnná

Provlíkám velbloudy uchem jehly, už je ani nepočítám
Kdoví kam, ztrácej se věci co se leta nehly, vážně se s tím potýkám
Snad blíží / se chvíle / kdy dosáhnu svýho cíle
Rozviťte světla, vidím tu metu!
to jsem se spletla, už zase je tu
Už zas mi kříží plány, bezejmenná proměnná
bude dál, vždy o krok před námi
bezejmenná proměnná
Už zas mi kříží plány, bezejmenná proměnná
bude dál, vždy o krok před námi
bezejmenná proměnná

Racek

K jihu táhnou hejna ptáků kterejm začala bejt zima
Vítr fouká do bodláků dozrála už réva viná
vzduchem pnou se šňůry draků
chřestí hlavy vlčích máků
brzy zase do komína usadí se meluzína

2x
Odlétá a míří jinam
odlétá, není to ničí vina
odlétá sto křídel na nebesích
odlétá, vítr jim čechrá peří

Ale mě se ještě nestýská, chvíli to tu ještě vydržím
mě se ještě nestýská, já mám totiž tuky pod peřím
mě se ještě nestýská, přelétavým typům nevěřím
mě se ještě nestýská, prostě se mě nestýská

Nad řekou je ráno opar, kterej sluncem rozplyne se
na vlnkách se houpá houseboat voda ho jen tiše nese
tak si pluje bůhví kam, snad až do severních moří
ale ptáci letí k jihu míří tam, kde slunce hoří

2x
Odlétá a míří jinam
odlétá, není to ničí vina
odlétá sto křídel na nebesích
odlétá, vítr jim čechrá peří

Bouřlivá noc

1
Ještě se napi, to s tebou zamává, pak zhasnou lampy a bude tma
ještě se napi a končí zábava, pak do rána budu jenom tvá,
až s tebou skončím hochu, zbude tě jen trochu, jenom trochu a má láska nestálá,
ještě se napi a sval se na kanapi, bouřlivá noc k nám přicválá

2
Tak jsem se napil, čet pravdu ze dna, pak zhasli lampy a byla tma
čas nějak kvapil, byla jedna a do rána byla jenom má
já myslel že je sama a ne tak trošku vdaná, trošku vdaná, za to by mi nestála
tak koukám, jak svítá na kanapi, já odcházím a ona zas zůstává

3
Ještě se napi, pak s tebou zamávám, pak zhasnou světla a bude tma
Ještě se napi a končí zábava, ta rána, ta bude jenom tvá
Až s tebou skončím hochu, zbude tě jen trochu jenom trochu a mě má láska nestálá
Ještě se napi, nejsem zvědav na otrapy, se kterejma nasává.

Sedím a piju čaj

Slyšel jsem dětskej smích
tam dole v ulicích
slyšel jsem ženskej pláč
a taky mužskej křik

Slyšel jsem hudbu znít
zkusil jsem otevřít
svý okno trochu víc
dostal jsem zápal plic

Okna mám zavřený
sedím a piju čaj
věci co venku se stanou
ty už mě nezajímaj

Okna má zavřený
sedí a pije čaj
věci co venku se stanou
ty už ho nezajímaj

Jak vám tak vařim čaj
na starým vařiči
Chytil od něj ubrus
Přijeli hasiči

Přijeli hasiči
přijeli zdaleka
než začali hasit
chytla mi i deka

skočil jsem z okna ven
dopad jsem do plachty
teď bydlím pod mostem
v kajutě svý jachty

on skočil z okna ven
dopadl do plachty
teď bydlí pod mostem
v kajutě své jachty

Houdini

Možná potřebuješ lásku
nebo potřebuješ práci
bez lásky máš srdce prázdný
bez práce se smysl ztrácí
nebo potřebuješ přístav, kde by si svý kotvy spustil
nebo potřebuješ ztřískat, nebo aby ti někdo odpustil

R:
Vyvlíkáš se z pastí jako Houdini, Houdini, Houdini
Míříš za slastí, to je to tvý jediný, většinou chlast a blondýny
Vyvlíkáš se z pastí jako Houdini, Houdini, Houdini
Míříš za slastí, to je to tvý jediný, většinou chlast a blondýny

Možná potřebuješ příjem
abys měl zas prachy na nájem
To bys musel mít však zájem
zatím máš jen těžkej nezájem
Možná potřebuješ sílu
k otočení kolem osudu
nebo potřebuješ vílu
do toho já ale nepudu

Možná potřebuješ lásku (to jó)
nebo potřebuješ práci (to né)
bez lásky máš srdce prázdný (jako bublinu)
bez práce se smysl ztrácí (to si prominu)
nebo potřebuješ přístav, (pro svou ponorku)
kde by si svý kotvy spustil
nebo potřebuješ ztřískat, (stříbrnou motorku)
nebo aby ti někdo odpustil

R...

Pravda vítězná

Každý říká, že jsem zlá
ale to se musí plést
já jsem pravda vítězná
já jsem boží trest

Jsem boží pěst, ode mě rána holí bolí

Někdy je to špatný
nedá se to snést
nic mi není platný
že jsem boží pěst

I když jsem pravda vítězná, tak nikdo se ke mně nezná

Není to tak špatný, jak by mohlo bejt
není to tak dobrý, aby nešlo klejt

I když mě štěstí provází tak jde s ním spousta nesnází

Paralelní realita

Na jednom programu
velký bratr
na druhým pogramu
taky nějaký jelita
jo to bude asi ta paralelní realita
jo to bude asi ta paralelní realita

Buď jsi na to starej
nebo ne dost blbej
nebo obojí
tak si radši nalej
nebuď jako malej
já to odpojím

já to odpojím, já to odpojím, já to odpojím, já to odpojím
já to odpojím, já to odpojím, děti odkojím, já se nebojím

Vyšel jsi před dům
zamířil k jihu
počkáš až o tom
napíšou knihu
všichni jen sedí
a neznaj bratra
měli by shánět
psychiatra

Buď jsi na to starej
nebo ne dost blbej
nebo obojí
tak si radši nalej
nebuď jako malej
já to odpojím

já to odpojím, já to odpojím, já to odpojím, já to odpojím
já to odpojím, já to odpojím, děti odkojím, já se nebojím

Přišel viděl zvítězil

Přišel, viděl zvítězil a zas šel dál
na tváři lehký úsměv, hluboký v srdci žal
Přišel, viděl zvítězil a zas šel dál
na tváři lehký úsměv, hluboký v srdci žal

Když se ptáte kdo ho zarmoutil
To ho zarmoutila láska
Když se ptáte kdo ho zarmoutil
To ho zarmoutila láska

Láska, hory přenáší
Láska, faleš nesnáší
Láska, jó láska
Asi si to zavinil sám

Ona byla kráska, divadelní šmíra
Nabrnkla si v Libni oficíra
Ona byla kráska, divadelní šmíra
Nabrnkla si v Libni oficíra

Utek svýmu pluku, schovával se tejden
pak požádal o její ruku, řekla že to nejde
Utek svýmu pluku, schovával se tejden (u ní)
pak požádal o její ruku, řekla že to nejde (že moc funí)

Když se ptáte kdo ho zarmoutil
To ho zarmoutila láska
Když se ptáte kdo ho zarmoutil
To ho zarmoutila láska

Láska, hory přenáší
Láska, faleš nesnáší
Láskou se zarmoutil
a pak jí krkem zakroutil

Přišel, viděl zvítězil a zas šel dál
na tváři lehký úsměv, hluboký v srdci žal
Přišel, viděl zvítězil a zas šel dál
na tváři lehký úsměv, hluboký v srdci žal

Smutnej pán

včera se v tvojí televizi objevil moc smutnej pán
aby ti oznámil, že došlo k nepředvídanejm změnám
přeběh ti mráz po zádech a z úst se vydral vzdech
v ulicích bloudíš, tvůj pohled těká po městskejch kanálech

Tak si dej pohov, kup si pivo a ohřej si párek, protože my v tom jedem s tebou
Tak si dej pohov, a ničeho se neboj, protože my jsme tady s tebou
My si totiž nepřejem nic jiný, než abys byl šťastnej a tak jsme tady s tebou
Takže i kdyby ses před náma zamknul do špajzu, my tě z toho dostaneme, protože my tam budem s tebou
My jsme ta tajemná síla, co tě pořád chrání a nikdo jí v tom nezabrání

včera se v tvojí televizi objevil moc smutnej pán
aby ti oznámil, že došlo k nepředvídanejm změnám
Ale ty nemusíš se bát, můžeš klidně spát
protože my jsme tady s tebou

Nad ránem

v květinách padlý sníh roztává potichu
hledaj mi na pažích otvory po vpichu
otvory po vpichu, jizvy a škrábance
jenže nic nenajdou, já mam rád lívance

tvý rty jsou rudý jako růže
tvý vlasy jsou jako len
jako samet je tvá kůže
tvůj dech je jako toluen
a já jsem omámen
hlava se motá jen
tiše se rozplývám nad tou krásou
jako dým z továren nad ránem

Pejsek

Vlakem co tu není, pojedu dnes domů, alespoň bych strašně rád
Rád bych se tam aspoň na chvíli podíval, nebo dokonce šel spát.. ach jo
Náhle vláček přijel, vystupují lidé, dostanu se domů snad.
Ještě vystupuje paní, malý pejsek za ní, začíná se trochu bát
je to malý krůček pro člověka, ale velikej skok pro malýho tlustýho pejska
s krátkejma nožičkama, zvlášť když si na životě zakládá

To potom jenom smutně kouká, kouká smutně dolů na perón,
a přitom si pro sebe říká, proč to musí bejt právě on
Právě on, právě on, on je ten, kdo byl vyvolen
koho stáhnou z týhle vejšky a pude do kolen

Má cesta

má cesta klikatí se světem kolem patníků
nebesa zrcadlí se na obloucích blatníků
země kulatí se od pólu k rovníku
má kára převalí se nikam a odnikud

Tak světem stále letí jako nebem vlaštovka
a duha rozleje se jako dětská vodovka
benzín si pod kapotou bublá jako sodovka
mý druhý auto je taky stovka škodovka

Jakej má cíl a jakej má směr
když všude sem byl, jó v každý z těch děr
na kažký z těch štací, kam dojet se dá
kam každej se vrací a cestu hledá

A krávy dělaj búú, když jedu za tebú
a ovce dělaj bé, když jedu od tebe
a kozy dělaj mé a esembé je zlé
ale mé em bé, jede jak bé em vé

tak už za chvíli malou dojedu do Tanvaldu
V rádiu zrovna hrajou Matušku Waldu
Cesta se kroutí lesem, jak opilá užovka
bába nese proutí jde sem, kde sem to je Smržovka
panáčku stačí projet tamhletu zatáčku panáčku

...temné oči

Temné oči na starých obrazech
V ponurých místnostech na studených zdech
Ruka dýku svírá a hrdlo tají vzdech

Přichází ďábel a slyší ty vzdechy
Já nebo on, couvám k okraji střechy
Letím a padám do záhonu kytek
kotník mám zvrknutej, mozek mi vytek

Studánko čistá, pojmi mou krev
ať rozteče se po všech pramenech
něco se chystá tam v plamenech
já z kapky vody vstanu v zemi spálené

Úskok ukrývá se v bedně dřevěné
Někam jí nesou zdá se, jenomže mě né
Lidi s karafiáty koukaj do země
Na dně jsou moje hnáty, jenže beze mě, jé

Nechal jsem svoje kosti v bedně dřevěné
a šel se ďáblu pomstít skrz vody zkalené
Teď asi myslíš ďáble, že jdu do nebe
Já do pekla jdu právě a jdu si pro tebe

Štěstěna

V okně se svítí
kouří se z komína
stopy jsou ve sněhu
někdo je doma
někdo je potmě
protože zhasíná
tohle však z kasína
dorazila ona

u stolu sedí
a civí do vína
hlava jí padá
pomalu usíná
tiše si mumlá
výsledky dostihů
který se poběží
zítra ve čtyři

Štěstěna vrtkavá
kdo na ní spoléhá prohrává
když na ní vsadíš je to pro zlost
vždycky to zkazí pravděpodobnost

zase je zpitá, nešťastná z toho
že kdo v ní uvěří
a těch je mnoho
ten na to doplatí
peníze utratí
přátele ztratí
a pomožte mu všichni svatí

Mlha

zvedá se mlha, zas vidím známou krajinu
zvedá se mlha, a vítr přivál od jihu
a už jí trhá, jak pejsek závoj nevěstě
a mlha zdrhá, už neválí se po městě

už neválí se po mě, už neválí se po mě,
už neválí se po mě, už neválí se po mě,
už neválí se po mě, už neválí se po mě,
už neválí se po městě

A padá soumrak a krajina zas mizí
Možná se válí, teď po ní někdo cizí
šaty jí trhá, už je svolná
a já jen kráčím temným městem zvolna
šaty jí trhá, už je svolná
a já jen kráčím temným městem zvolna

Normální

Chtěl bych bejt zas s tebou
aspoň na pár dní
nohy mě zebou
život zdá se fádní
V puse mám sucho
nervózně akorát
žmoulám si ucho
a nemůžu spát
... jinak jsem skoro normální

Cítíš se skvěle v roli ženy fatální
máš srdce na dlani a v hrudi stroj digitální
chceš do postele snídani kontinentální
mažeš si želé po těle
volíš vždy útok frontální
a to je celé...
jinak jsi skoro normální
... jinak jsi skoro normální

Život je krásný

Když na tvoje Ferrari usedá prach
a za tvoje dolary byl najatej tvůj vrah
Když všichni co s tebou byli už tě zradili
nebudeš si trhat žíly ani na chvíli

Život je krásný
i když jsi bohatý
můžeš si dál snít u svojí lopaty
Život je krásný
i když jsi bohatý
můžeš si dál snít do příští vejplaty

Na anglickym trávníku hubnou tvoji chrti
Ty jsi jedním z dělníků v sociální čtvrti
Můžeš však jít do hospody s kamarádama
Každý ženský můžeš říkat krásná neznámá.

Při čekání na Godota čas se trochu vleče
tak jsi vstoupil do příšeří Damoklova meče
zjistils jen, že na tvý místo přišel někdo novej
chtěls bejt pilíř společnosti a né betónovej.

Krize

Naše skupina je v krizi
říkali to včera v televizi
ale já měl vizi, že televize zmizí.
A tak tady čekám až zmizí docela
nebude už v krizi naše kapela
a tak tady čekám
čumím na tu bednu
a když už tu čekám
tak si k tomu sednu
a když už tak sedím
tak si radši lehnu
a když už tak ležím
tak se vocaď nehnu

Slunce svítí na obloze
díky nové zvláštní droze
skutálí se k mojí noze
mlhovinou
Těsně mine televizi
která právě oknem mizí
moji vinou
míří snad na Jupitera
provází jí píseň která
je příčinou
Jejich let je ale svislý
konečně si moje smysly odpočinou
...od zločinou

pro změnu si pustím, co je v rádiu
hráli naši píseň a prej už nežiju
chtěl jsem si položit ruku na srdce
ale ruka leží, ani nehne se
já nevím o co běží
proč ta ruka leží
ale aspoň se mi už tak netřese

Vůně dálek

Já vím že každou cestou přede mnou už dávno někdo táh
Přesto mám touhu bezednou vydat se po stopách
A i když místo, kde teď žiju je jen ospalá díra,
jinak nežli nudou se tu neumírá
na poli dál roste jenom hrách,
však vůně dálek vane přes muj práh
jednoho dne prostě zabalim si věci
tohleto je fakt, to nejsou žádný kecy
na všechno se tu vyseru, do dálek se odeberu
už mě nikdy neuvidíš bejby

Den po dni se roky vlečou, změny skoro nevnímám
Sněhy tajou, řeky tečou, pupky kynou vod píva
Je na čase, musim zase na cestu se dát
říci sbohem tvojí kráse, nafurt kurvadrát
skočim na vlak, mávnu na tirák
jó zase budu volnej jako pták
křížem krážem projdu zemi třeba špacírem
a ta země ponese mě celym vesmírem
zapij vztek a osuš slzy, věř, že mě to taky mrzí
navždy zůstaneš v mým srdci bejby

Nepůjdu spát

Dneska nepůjdu spát
budu bdít, dokud neuvidím, jak vychází
slunce nad krajinou, rozední se,
mojí hlavu minou, tma a tíseň
nepůjdu spát
nemám jinej plán
půjdu ven a přivítám
novej den
v plný kráse
měsíc už usmívá se

Provede mě tmou
tou svou
rukou stříbrnou
za vůní lip, až k tůním ryb,
kde bude mi líp, jó bude mi líp
budu usínat za zpěvu ptáků
budu spát v poli vlčích máků
jenom tam pod klenbou z mraků
najde moje duše klid.

Arab

Pomalej kůň, pomalej arab
jdou pomalu přes poušť,
pomalej nůž je za pouští čeká
a oni jdou někam pro svou smrt
Jestli to přejdu, víckrát sem nevlezu
myslí si arab
víckrát sem nevlezu, ani na velbloudu
myslí si arab, a má pravdu
všechno jednou přejde
nevrátí se zpátky
nepřílítnou nazpět
do šampusu zátky
všechny naše kroky
zmizej někde v mlze
klidně dál kruť boky
a koukej se drze

Tolikrát

Zas vidím tě stát na zápraží
milá a krásná, až dech to vyráží
tak už pojď dál, ať nejsem tu sám
tak už pojď blíž, ať tě trochu líp znám
než zas budeš chtít jít, když já chtěl bych víc
víš co chci říct, vím co odpovíš
to znám
slyšel jsem to už tolikrát

jak se tak stmívá i v duši je stín
tak co už mi zbývá, co nadělám s tím
tak doleju víno a přemohu splín
a sbohem zlá vílo, pak tě vyprovodím
to smím
a pak půjdu sám domů spát
to vím
zažil jsem to už tolikrát

Tlustá čára

Před tebou leží tlustá čára
překroč jí a nebo zůstaň stát
vítr v dunách písek víří
na strunách spí netopýři
v dálce chlápek přitesává práh

Tak kráčej nebo šetři síly
Vždycky dojdeš ke konci či k cíli
Duše očima světem těká,
kde osud čeká na člověka
Myška s kočkou začíná si hrát

Kam vedou cesty z konce světa?
Jaká bude má poslední věta
Budu jí lhát anebo mluvit zpříma
Bude mi teplo anebo zima?

Supi

Když nad tvojí hlavou začnou kroužit supi
když se začnou mračna stahovat
jdi si lehnout raděj do chalupy
jdi se schovat, než to přejde
nemusíš se bát, zase bude
jako dřív
když si se toulal s hlavou v oblacích
jako dřív
když si se toulal po kopcích
jako dřív..
nad hlavou slunce stálo a na vrcholcích byl sníh
starostí bylo málo
a vítr nosil smích a zpěv po údolích

Tak na koně zavolej možná že zas zpátky přicválá
láska je mocnej čaroděj a občas taky vyhrává
na cestu se dej, tam kde tvá kráska zůstává
vždyť někdy se to podaří, ale často se to nestává.

Každej z nás si vede tu svou

Každej z nás si vede tu svou,
každej z nás si vede tu svou
a pravdu má
Každej z nás si vede tu svou,
každej z nás si vede tu svou
a nevnímá,
že svět
už se dávno změnil
odmítá
vzít zpět
co hloupě vyslovil

Tak zkus se ohlídnout
zkus se ohlídnout za sebou sám
zkus pohlídnout
na svůj obraz jestli není z něj to nejlepší rám
Jó, vždyť už to znáš
uznat svojí chybu zdá se vždycky tak hloupý
Jó, tady to máš
Teď všichni kolem se jen vysmějou ti

Každej z nás si vede tu svou..

Prase

Na obloze jedno slunce
k němu druhý vychází
a blíží se blíž a blíž
svýmu zraku nevěříš
na koštěti žlutý prase
copak je to, už je to tu zase

dírou mezi paneláky
proletělo žlutý prase
usazený na koštěti
zametalo při tom smetí
na koštěti žlutý prase,
copak je to, už je to tu zase

V San Francisku zlatá brána je
na ní sedí černá vrána, jéé
pěkně nahlas krákorá
mozky vám to rozorá
nevěřim světu
nevěřim sobě
nevěřim ničemu
tim pádem ani tobě

mravenců mám plnou postel
spát se nedá, bdít se nedá
nepomůže ani kostel
bůh pro ně nic neznamená

Boogie woogie

Máš li pocit, že tvůj život nabral špatnej směr
žes byl vržen do podniku, který nevyšel
máš li pocit, že nestojí za to ráno vstát
vyjdi ven a začni boogie woogie tancovat
tancuj boogie woogie, tancuj boogie woogie
nemusíš se bát
tancuj boogie woogie, tancuj boogie woogie
každej se přidá
tancuj boogie woogie, tancuj boogie woogie
než nastane tma
všude bude boogie znít
bude to píseň má
i tvá

Když trable máš a když jseš pořád sám
když se furt dřeš a nemáš ani na salám
vyběhni na pole a vylez na kombajn
zatancuj si boogie a hned ti bude fajn

Všechny tvoje problémy se naráz vyřeší
získáš nové přátele a pocit bezpečí
za vysokým plotem všemu budeš se jen smát
protože ti v hlavě bude boogie hrát

Vítr

Jo když jí vítr vlasy splítá
a sukni nadzvedává
a jarním vzduchem si připadá jak zpitá
a všude voní tráva
Projde se po polích a po lesích a podél řeky Vltavy
Ptáci zpívaj na nebesích a ryby měněj pohlaví

A pak za vlahých letních nocí, když měsíc mraky prozáří
a způsobí svou nonšalantní mocí, že se jí domů trefit podaří
po všech těch podnicích na ulicích, kde pije pivo pro zdraví
a ptáci posedávaj na větvích, lítat už je nebaví

Chtěl bych ti něco říct

Chtěl bych ti něco říct
zatím to tajím
kouknu se na měsíc
potom se najím

že s tebou nechodím
na noční procházky
není to má milá
z nedostatku lásky

Ve svitu měsíce
nejde mi líbání
zuby blýskají se
z pusy mi zavání

vezmi si na sebe
stříbrnou cetku
i když i bez ní si
fakticky k snědku

Jednou se vezmeme
na starém zámečku
jenom si nesmíme
k jídlu dát česnečku

O svatební noci
kousnu tě do krku
už budeš v mý moci z niž není úniku
a ani úprku

Rozlil jsem pivo

Jdu s ucpanou hlavou,
zaťatý pěsti.
jak když mě celej den ženou
někam přes náměstí
víš jak mě mrzí
že jsem utek
nic mě nevyléčí
jen tvůj dotek
říkaj mi tys nám tu chyběl
ale já byl dobrej než sem tě prvně viděl

Platím draze
za haldy smetí
domeček změnil se v saze
k obloze letí
je tohle prohnaná lest a černá jak uhel či už neštěstí
anebo má rovná cesta, se světlem tunel a rozcestí
teď nevím co mám dělat
všude jsou oči, modrý jak ty jsi měla

Kam se mám skrýt
někdo mě musí vést
ale bůh je můj štít
jen ho musím nést
myslíš někdy na mě
i když jsem už v čudu,
ale já mířím ke slávě
a vyhrávat budu
všechno jednou povím svým dětem
ty zatím blednou když vidí
jakej jsem teď kretén

Chtěl bych od života více
na to je příliš krátký
přemýšlím o té dívce
co nevrátí se zpátky
Rozlil jsem pivo a nevim nač se mě lidi kolem ptají
jsem furt ňák mimo, asi si myslí že jim něco tajím.
Vylez´ jsem na kopec, tvý jméno volal.
Já bejval dobrej, ale všechno už sem zvoral.

Podzimní

Chomáčky peří na rdících se větvích
pavouk si látá svou pavučinu
ospalý kocour leží líně na klíně
a odpočívá po zločinu

Studený vítr z plání
fouká za límec paní
topoly naklání
lásku ti vyfoukne z tvých dlaní

Jako malý chlapec chtěl bys zas hrozně rád
potloukat se městem a všemu se jen smát
Ale na duši máš smutek a na srdci máš chlad
že život už ti utek, začínáš se bát

Ale ještě není pozdě
ještě slunce svítí
ještě ti neroste
na krchově kvítí
ještě drobný v kapse u kabátu máš
tak hochu netrap se a všechen smutek smaž

Soda

že byla krásná, tak jsem jí pozval na sodu
že byla milá a z mnoha jiných důvodů
že byla krásná, tak jsem jí pozval na sodu
že byla milá a že mi dvacka už jen zbyla
a tak jsme spolu seděli
bubliny v láhvi těkali
číšníci kolem chodili
a už se ani neptali

Vítám tě

Vítám tě v okně,
vítám tě ve dvěřích,
vítám tě na střeše,
jseš jako pápěří,
tak poleť ke mě,
poletíme spolu, spadnem oba dólu,
bude konec všemu

Přijď ke mě dveřma,
přijď ke mě oknem,
zapískej v kamnech,
když přiletíš komínem,
rozsviť se v žárovce,
vyšplhej po břečťanu,
připádluj kanálem,
sám tady nezůstanu

Frýdek-Místek

Tam dole v hlubinách
končí celej svět co znáš
mořský panny v bikinách
Neptunova přísná tvář

Tam pod mořskou hladinou
z paprsků slunečních světla moc nezbývá
všední věci pominou
starý hit taneční siréna zazpívá

Ponorky, rejnoci, zahrady chobotnic
jak ve dne, tak v noci nevidíš skoro nic
koráby s poklady, klesly až na dno,
leží tu navěky, dolů šly snadno

Kapitán zadumán v oblacích dýmu
ze všech ďáblů věří jen tomu svýmu
mysl svou upíná k přístavům,
voda je slaná a tak pije rum

Máš už v kapse lodní lístek
a znáš i cesty ve vlnách
opustil jsi Frýdek Místek
a na moře jsi plách

Nevěřím hodinám

Nevěřím hodinám, když říkají, že měl bych jít spát.
A tak je proklínám a ony se mi začnou smát.
Uchopím kytaru a tiše jako Roy Orbison zazpívám
a potom začnu řvát.
Do kytary třískat a děsně řvát,
jako by mi do oka vrazili drát,
do kytary třískat a děsně vřískat akorát.
Děsně řvát, jo to mám rád,
sousedi to pochopí protentokrát,
jako bych jim zpíval z polštáře rovnou do tváře.

Druhej den po desátý plížím se po chodbách,
nerad bych rušil, jak bych tušil, že chtěj ještě spát.
Ve vzduchu vznáší se výčitka němá
Se ví, že to se dělat nemá.
Do kytary třískat...
Snad sousedi ...

Do divočiny

Jedeme z Vysočiny do divočiny lovit tygry a vydry, zkrátka všechno co je k lovení
Máme už i povolení
Nebudem lovit puškou ani drátem, budem lovit fotoaparátem, na cestu jsme sbalení.
A jsme hladce oholení.
Když počasí bude dobrý, budem lovit kozy a lovit bobry
A taky kočky, kočky, kočky, kočky, kočky modroočky.
Když vítr povane příznivý a když nebudem moc žíznivý.
Když nebude nízkej tlak a doveze nás vlak.

Totem

Lapkové se prostřihali plotem
Ukradli nám táborový totem
Strážci je vyzvali, aby se vzdali, jenže nedbali

Nelekli se ani psa na hlídání
Lupič, když mu buřtem kapsa zavání
nedočká se štěkotu ani kousnutí nic ho nedonutí

R:
vrátit totem s Hotentotem
dát ho zpátky na vrch skládky
kde je území magický
má zůstat navždycky

kde bývala naše stará osada
leží dneska smetí celá hromada
jezdíme dál zpátky na vrch skládky všechny pátky jako zamlada

Pátrali jsme kam zmizel náš totem
hotovi jej slzami a potem,
dokonce i penězi vykoupit zpět nebo zjistit, kde vězí

R:
chceme totem s Hotentotem
vrátit zpátky na vrch skládky
kde je území magický
má zůstat navždycky

Houba

Houba má podhoubí, když v lese jelen zatroubí tak to ví

Houba může bejt chytrá, jako ministr vnitra, to smí

Myslíš, že že jí máš v košíku zatim číhá u tvýho kotníku

Táhne se za nití niť, pod zemí

neuronová síť

Mozek co se nemusí, vejít do hlavy

Nemá tělo nedělá co jí nebaví

Jen si leží pod jehličím, zabývá se ničím,

ničím a vším

Až půjdeš večer domů z Hůrky

nerozkopávej muchomůrky

na vrchu cesty za posledním obloukem

zastav u houby pod kloboukem

posaď se k houbě vedle nohy

nech k sobě mluvit lesní bohy

nech k sobě mluvit bohy města

poznáš kam vede tahle cesta

Boží plán

Není to holka hloupá

a paměť má jak slon

ví že dým vzhůru stoupá

po blesku přijde hrom

na slovo není skoupá

z kostela zvoní zvon

stejně však netuší

s kým je v tom

To ráno bylo chladný

jedno z těch chladnejch rán

věci se zdály snadný

vycházel boží plán

Jenže on nebyl bohem

byl to jen chuligán

než mrkla fouknul jí s hejnem vran

jo s hejnem vran...

Další chtěl polibek letmý

dát jí před večeří

čekali až se setmí

či aspoň sešeří

Když se pak vraceli z Letný

řekl, že do konce dní

chce zůstat s ní

však zmiz jak dým před svítáním

Není to holka hloupá

a paměť má jak slon

ví že dým vzhůru stoupá

po blesku přijde hrom

na slovo není skoupá

z kostela zvoní zvon

stejně však netuší

s kým je v tom

jo s kým je v tom ...

Zatmění

Když se přátelé sejdou
při zatmění slunce na kopcích
k nalezení pak nejsou
u sebe doma ani na sítích
Né já s nima nejdu
na radarech táhnou mraky dešťový
do pohor se nevejdu
jak vypadá slunce dávno vím
už jsem ho viděl nejmíň stokrát
je kulatý
pokouší se mě dohřát
paprsky zlatý

Když se přátelé sejdou
při západu slunce v ulicích
... nebo když napadne první sníh, né já nejdu
nechat na sebe kapat kapky dešťový
tlapkat tlapky psí
poslouchat řev ptáků ve větvích
nebo hlasitej smích
něčí hlasitej smích
... řev ptáků ve větvích nebo smích
... řev ptáků nebo smích
... řev nebo smích

jsem raděj na svým kopci
jsem raděj na svým kopci
jsem raděj na svým kopci
jsem raděj na svým kopci
jsem raděj
na svým kopci
a mám klid

Větrné město

Ten skvělej úsměv kterej má
mu balík prachů vydělá
usmívá se na okolí
když ohání se pistolí

Snad mu ten úsměv vydrží
až k němu vtrhnou do dveří
až přijde zúčtování den
co musíš zaplatit, teď zaplať s úsměvem

Tak bloumám v ulicích městem větrným
před jižním předměstím raděj to otočím

Čechů je tu víc jak v Brně
Dvě až čtyři vraždy denně
Oko z plechu kouká a od jezera fouká

Raděj někam dovnitř vlezu
Tak mi zahraj trochu jazzu
nebo možná zahrát zkus
to městský elektrický blues

Ten skvělej úsměv kterej má
mu balík prachů vydělá
usmívá se na okolí
a kytaru si osolí

Světla a stíny

Tvůj dům je plný

světel a stínů

plouží se po zdech

do gobelínů

Světlu i stínům

někdy se stává

že spolu splynou

ne vlastní vinou

Půlnocí bdící

okny světlo měsíční, kradmo

tak kradmo proniká

Něco spí ve stěnách

slyšels to včera večer

parkety skřípou

aniž kdo po nich přešel

Popadni krumpáč

prokopej díru

vyžeň tu havěť

spočineš v míru

Půlnocí bdící

okny světlo měsíční, kradmo

tak kradmo proniká

Máme dům na prodej

ztratil se majitel

kdysi ho stavěl

šílenej stavitel

Máme dům plný

světel a stínů

plíží se po zdech

do gobelínů

Prach tanec kabaret

Prach tanec kabaret dopisy spálený
nechceš už znovu slyšet volání ztracený
Dál tancuj fandango s ostnatým drátem v puse
jen čekej s odplatou než znovu nadechnu se
až s ránem vynoří se nová záhada
bývalá bez řešení zas prachem zapadá

Vlečeš už jenom cáry, žaloby dnešních dnů
výčitky včerejší a pocty hrdinů
V kabátě děravým klepeš se ve vichřici
boucháš na barabán a troubíš na polnici
stejně tě neuslyší, všichni jsou někde v čudu
zmizeli ze svejch skrýší a já už taky pudu

Padám dál

Dřív jsem si přál
je to moc dní
dojít dál
než ostatní
vyletět výš
až ke hvězdám
je s tím však kříž
padám dál

Někdy se snad může zdát
že se vznáším v oblacích
že snad létám jako pták
vím však, je to klam
padám dál

Dálka mě láká
Dálka mě láká dál a sním
Však vím
Jsem jenom kůže líná
Jsem líná bestie
A dobře tak mi je

Někdy se snad může zdát
že se vznáším v oblacích
že snad létám jako pták
vím však, je to klam
padám dál

Dřív jsem si přál
je to moc dní
dojít dál
než ostatní
vyletět výš
až ke hvězdám
je s tím však kříž
padám dál
padám dál

Hoblujem

Další dlouhej den, zase hoblujem ... dál
Celej dlouhej den zase hoblujem dál

Až se zima zeptá
Co jste dělali
Celej den jsme hoblovali
Celej den jsme hoblovali
Až se zima zeptá
Co jsme dělali
Celej den jsme hoblovali
Celej den jsme hoblovali
Jenom v neděli v posteli jsme zůstali
Jenom v neděli, to jsme na to kašlali

Další dlouhej den, zase hoblujem dál
Celej dlouhej den zase hoblujem dál

Až se berňák zeptá
Co jste dělali
Nehty jsme si lakovali
Pak jsme na ně foukali
Až se berňák zeptá
Co jsme dělali
Nehty jsme si lakovali
Pak jsme na ně foukali
Jenom o nedělích v kostele jsme zpívali
Aby naše hříchy odpuštění dostali

Hrnec na konci duhy

Našli jsme věčnost na konci bytí
Našli jsme tunel na konci světla
A v tom už těžko nás někdo chytí
Leda že by se ta kniha spletla

Pravda je jedna, žádná jiná
Známe jen jednu, žádnou jinou
Ti co ji hledaj ji těžko minou
Tak jako rozhlednu nad krajinou

Jenže hned ve vedlejším kraji
Maj svojí vlastní rozhlednu
Tvrdí že svojí pravdu mají
Tak prapor pravdy pozvednu

Našli jsme smysl všeho dění
A tím se úplně všechno mění
Našli jsme konec vesmíru
Pak našli druhej a v něm díru

Našli jsme tečku na konci věty
Kterou psal možná bratr boha
A pod ní další prázdný světy
Čtyřicet dva a ani noha

Našli jsme hrnec na konci duhy
našli jsme hvězdy a vedle nich pruhy
Našli jsme tečnu v nekonečnu
a u jukeboxu smutnou slečnu

Která tam marně hledala
svý oblíbený tralala
jenže v něm nikde nebylo
nic co by se jí líbilo

Kočka

Kočka zatíná drápy

do tvý nohy na kanapi

Řekni mi co tě trápí

ženský nebo chlapi?

Ta kočka představuje obavy a trápení

teď jako horská puma působí ti zranění

je to jenom zvíře

co chce misku mlíka

tak si o něj říká

líp už to neumí

Každej někdy se spálí

nebo napálí

ti co se v jednom kuse báli

vzadu zůstali

teď někde vyděšeně pozorujou ze stromů

jestli ta jejich příšera už šla domů

(říkaj si) bude to dobrý

(doufaj že) možná i lepší

(nádherný) jenom už nesmí

šlehnout packou po nás

Po světě choděj obavy

co svět světem stojí

tiše vlezou do hlavy

těm co se rádi bojí

ne že by nebylo už čeho se tu bát

jenom je nemilo svejm šancím vale rovnou dát

I když spokojeně vrní

stejně jsme opatrní

tak krásně opatrní

jako nazí v trní

Hledám si dům

Hledám si dům, nechci už žít

po levnejch hotelích

nechci už spát

po ubytovnách

Snad najdu aspoň chajdu

a nebo malej byt

kde nebude mě žádnej kretén srát.

Až najdu dům nebo ten byt

tak hned přestanu pít

i když mám někdy žížeň jako trám

dám kytky do květináčů a nanejvejš pár lahváčů

si za vodměnu po vobědě dám

Jak tak roky jsou, furt smrdím korunou

O vzdušnejch zámcích můžu jenom snít

Dneska domácí řekl mi milánku, vyměnil jsem vložku u zámku

Nech si kecy sbal věci a můžeš jít

Chata v bažinách

Mám chatu v bažinách a kolem plujou klády
kdysi jsem do ní plách před zmocněnci vlády
Chata v bažinách pamatuje dávný časy
komáři tu štípou, ale nepotkám tu masy
Chata v bažinách pod stromy se skrývá,
vrhaj na ní stíny a vítr s nima kývá

... malá chata v bažinách

Mám chatu v bažinách a kolem plujou klády

kdysi jsem do ní plách před zmocněnci vlády.

Chata v bažinách pamatuje starý časy,

komáři tu štípou, ale nepotkám tu masy.

Chata v bažinách pod stromy se skrývá,

vrhaj na ní stíny a mě docházej píva